Polák o roli skauta: Naplňuje mě to, ale pořád se učím. Jak vstřebal konec kariéry?

Foto: Facebook HC RT TORAX Poruba

(ESPOO, od našeho zpravodaje) Mistrovství světa do osmnácti let let sleduje přímo na tribunách ve finských městech Espoo a Vantaa také Roman Polák. Bývalý vynikající obránce, který za svou kariéru nastřádal 877 startů v kanadsko-americké NHL, se na pozici skauta Columbus Blue Jackets stále ještě učí, avšak jedním dechem exkluzivně pro portál hokej.cz dodává: „Musím říct, že mě to baví a naplňuje. Člověk je pořád svým pánem a udělá si to, jak chce.“ Jak vstřebal stále ještě nedávný konec kariéry a co si myslí o letošních sezonách Poruby a Vítkovic?

Romane, před necelými dvěma lety se z vás stal skaut Columbusu. Co je hlavní náplní vaší práce?
Pořád se učím, ale už tak nějak vím, co se od toho očekává. Vím, na co bych se měl zaměřovat. Druhý rok je už takový jednodušší. Musím říct, že mě to baví a naplňuje. Člověk je pořád svým pánem a udělá si to, jak chce. Když jsou zápasy, které chci vidět a měl bych je vidět, jedu tam. Když tam ale nic není, člověk to nevykouká, že jo? (směje se)

Musel jste si dlouho zvykat, že hokej sledujete už jen z tribuny a nejste přímo na ledě?
Samozřejmě, je to jiná situace. Dalo by se říct, že teď jsem na té špatné straně. (směje se) Když jsem se skautingem začínal, dělali si ze mě srandu, ať hlavně neotvírám reporty, které skauti psali kdysi o mně. (směje se) Každopádně se to učím z druhé strany. Je zajímavé, jak to jiní vidí. Já to taky předtím na ledě viděl jinak. Rád se učím něco nového a teď zjišťuju, jaké to je.

Kariéru jste ukončil před dvěma roky, ale předpokládám, že si vaše tělo muselo po několika zraněních oddechnout. Pokud si dobře pamatuji, například poslední play off ve Vítkovicích jste odehrál se zlomenou nohou, že?
Přesně tak. Pak jsem měl pomalu problém vstát z postele. Vždycky to trvalo, než jsem si vzal první prášky a všechno přestalo bolet. Jsem rád, že mám od hokeje pauzu, ale pořád se nějakým způsobem udržuju, chodím třeba cvičit. Přestaly mě ale bolet kolena nebo kotníky, takže tělo zvolnilo. Jsem za to rád, protože ke konci už to bylo skoro neudržitelné. Ozývala se všechna zranění. Nebylo to jednoduché.

Bavíme se v průběhu mistrovství světa osmnáctek. Jsou nějací hráči, kteří vás tady ve Finsku vyloženě zaujali na první dobrou?
Určitě jsou, ale nemůžu úplně říkat, kdo mě zaujal a nezaujal. Ale myslím si, že je to jedno z těch slabších mistrovství osmnáctek, které jsem viděl. Toho talentu tady není zas tak moc. Když se podíváme na ostatní týmy, tak si myslím, že Švédové nebo Finové měli v minulých letech lepší hráče. Teď mluvím hlavně o hráčích, kteří budou hrát v NHL. V minulých letech byly silnější ročníky.

Foto: Aleš Bedlík, hokejkv.cz

Českému týmu turnaj nevyšel, ve čtvrtfinále vypadl se Slovenskem. Ukázalo se znovu, že nůžky mezi námi a zbytkem světa jsou stále hodně rozevřené?
Bohužel ano. Myslel jsem si, že se ponaučíme z prohry s Kazachstánem a vezmeme si ji k srdci. Věřil jsem, že nás to určitým způsobem nakopne, nedovolíme druhé škobrtnutí a přistoupíme k tomu trošku jinak. Ale bohužel se tak nestalo, máme nějakou svou náturu, která nám to nedovolí. Neříkám, že jsme v semifinále pak mohli porazit Ameriku, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Přece jen je to jeden zápas.

V těchto dnech vrcholí první kolo play off NHL. Hrál jste třeba v Dallasu nebo Torontu. Jste s některými bývalými spoluhráči v kontaktu?
Jsme v kontaktu přes Instagram. Ale když jsem hrál, sám jsem neměl rád nějaké dopisování v průběhu play off. Soustředil jsem se jen na hokej. Před play off jsem si ale s kluky psal, prohodili jsme pár slov.

Dallasu i Torontu asi přejete nejvíce, že? (rozhovor vznikl den před vypadnutím Toronta z play off – pozn. red.)
Ne že bych to úplně sledoval, ale když se ráno probudím, podívám se, jak hráli. Samozřejmě bych to Dallasu i Torontu moc přál. Ale u sedmého zápasu člověk nikdy neví, co se může stát. Oba týmy to budou mít těžké.

Foto: nhl.com

Za necelý týden začne mistrovství světa v Praze a Ostravě. Budete chodit na zápasy doma v Ostravě?
Úplně to takhle neplánuju, ale do Ostravy i do Prahy přijedou profesionální skauti z Columbusu, takže prvních pár dnů se kolem toho tak nějak budu točit. V plánu jsem ale neměl, že se budu chodit dívat. Hokeje mám za tento rok na juniorkách celkem dost, takže v průběhu mistrovství s rodinou asi odjedeme na nějakou dovolenou.

Nominaci už zveřejnila Kanada. Nicméně se zdá, že tentokrát budou největším favoritem Američané.
I Švédsko vypadá, že by mohlo mít silný tým. Ještě by mohlo posílit třeba o Williama Nylandera. Obranu bude mít hodně silnou. I když ono to taky nedělá dobrotu, pokud je tam až moc známých a dobrých hráčů. Kdo ví, jak to bude. Záleží, jak si to sedne, protože v průběhu mistrovství je tam opravdu krátká doba na to, aby se ti kluci sehráli. Někdy si papírově slabší tým sedne lépe.

Určitě stále sledujete extraligu. Co jste říkal na letošní výkony Vítkovic, které ani zdaleka nenaplnily předsezonní ambice?
Úplně nevím, co bych mohl říct. Co se týče Vítkovic, já na to nějaký svůj názor mám, ale ten by se asi nemusel líbit jen tak někomu, takže si ten názor nechám pro sebe. Na některých stranách by to nemuselo být pochopeno dobře, a proto se k tomu radši vyjadřovat nebudu. Od této otázky tak nějak politicky ustoupím. (usmívá se)

A jak jste letos viděl Porubu? Váš mateřský klub suverénně vyhrál základní část první ligy, ale poté vypadl ve čtvrtfinále.
Mám ji v srdci. S kluky a majitelem se dobře známe. Sem tam se objevím v Porubě na hokeji. Určitě jí fandím. S kluky jsem byl v kontaktu... Ono je to těžké i v té první lize. Bylo tam velké zklamání, protože měli nějaké ambice. Možná ale očekávání byla větší, než na co ten tým opravdu měl. Během sezóny všechno klapalo, všechno vycházelo a v tomto případě se jen ukázalo, že play off je prostě jiný hokej. Hraje se to trošku jinak. V play off se pak ukážou detaily, na které se třeba v základní části zapomnělo, protože to všechno fungovalo a nechtělo se do toho sahat.

Foto: hc-vitkovice.cz

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter