Syn legendy pálí za Litoměřice. Slavné jméno? Velký závazek, říká Ton
Petr Ton v dresu Litoměřic.
|
Foto: Michal Struž, hokejprerov.cz
Petr Ton mladší zažívá parádní rozjezd sezony. Na svém kontě má už sedm gólů a ukazuje, že jablko v jeho případě nepadlo daleko od stromu. „Chci jít v tátových šlépějích, ale vím, že bude těžké, abych dokázal to, co dokázal on," říká syn slavného kanonýra.
Litoměřice aktuálně válí. Pro mnohé jste jedním z největších překvapení sezony.
Jsem rád, že se nám daří. V prvních dvou zápasech jsme dvakrát vyhráli, ale pak přišel trochu útlum a několik porážek v řadě. Asi jsme se nechali unést. Teď nám to každopádně šlape a máme vítěznou sérii. Snad to takhle bude pokračovat.
Přitom spousta odborníků tipovala, že Litoměřice budou letos hrát spíš o záchranu. Berete to jako motivaci navíc?
My o tom v šatně takhle nepřemýšlíme. Cíl máme jasné daný – dostat se do play off a za tím si jdeme. Neřešíme, že bychom měli hrát o záchranu, potažmo v tabulce někde dole.
Na dobrém vstupu kališníků do sezony máte velký podíl i vy. Během dvanácti zápasů jste sedmkrát skóroval a k tomu přidal dvě asistence. Je to pro vás průlomový ročník?
Teď mi tam góly napadaly a jsem za to rád, ale zatím bych to nepřeceňoval. O tom, jestli tohle pro mě bude průlomová sezona, bych se bavil až po jejím konci. Důležité je, aby mi body přibývaly konstantně.
„Chceme do play off. Máme cíl, za kterým si jdeme."
Ale už po dvanácti zápasech jste překonal svoje seniorské bodové maximum, takže k určitému průlomu muselo dojít, ne?
Myslím, že roli hraje to, že do Litoměřic jsem loni přišel až během listopadu a na všechno si tady tak nějak zvykal. Letos jsem tady od začátku letní přípravy, dobře jsem potrénoval a během přípravných zápasů získal sebevědomí, které se přeneslo i do mistráků.
Zatím jste letos dal sedm gólů, takže dá se říct, že jablko nespadlo daleko od stromu?
(usměje se) Asi na tom něco bude. Táta góly dávat uměl a doufám, že budu pokračovat v jeho šlépějích.
„Říkají mi, že s tátou máme dost podobný styl bruslení."
Tátu mi na ledě dost připomínáte. Slýcháte to i od ostatních?
Jo, říkají mi, že máme dost podobný styl bruslení. Rozdíl je akorát v tom, že táta držel hokejku na opačnou stranu.
Petr Ton v dresu Litoměřic. | Foto: Karolína Štolcová hclitomerice.cz
U vás asi bylo o postu útočníka jasno hned, že?
Je to tak, do obrany nebo mezi tyče mě to nikdy nelákalo. Odmalička jsem byl v útoku, tam mě to bavilo nejvíc a baví dodnes.
Vzpomínáte si na tátovu kariéru?
Pár vzpomínek mám. Vzpomínám si na poslední sezonu na Spartě, kdy vyhrál bodování i střelce. Pak byl na Kometě a pak na Kladně, což už si pamatuju dost dobře. Určitě mě jeho hokejová kariéra ovlivnila.
„Táta mi hodně radí ohledně techniky střely a jednotlivých herních situací."
Cepoval vás?
Hodně mi radil. Hlavně co se týká techniky střely a jednotlivých herních situací. Často mi říkal, jak je viděl on, což mi hodně pomáhalo. Z jeho rad jsem těžil zejména při přechodu do dospělého hokeje.
Máte to tak i dneska?
Jasně, táta mi pořád hodně radí a já jsem za to rád, protože zkušenosti má obrovské. Když má čas, zajede se na moje zápasy i podívat. Má to blízko.
Jste pak nervózní, když víte, že jste „pod dohledem“?
Ne, nikdy jsem nebyl trémista. Navíc táta na mě nikdy nijak netlačil, takže jsem neměl důvod být nervózní a nemám ho ani dneska.
„Táta na mě nikdy nijak netlačil."
Řekl byste, že příjmení Ton je výhodou, nebo spíš něčím, co vás svazuje?
Má to dva úhly pohledu. Když nosím na zádech příjmení Ton, lidé mě s tátou často porovnávají. Tomu se prostě nevyhnete. Ale na druhou stranu je pro mě výhoda, že můžu čerpat zkušenosti od hráče, který v kariéře dal tolik gólů. Nicméně je to zavazující. Vím, že bude hodně složité, abych na úspěchy táty navázal, ale udělám pro to maximum.
Ton se dvakrát šťastně trefil na Lapači, dal už čtyři góly
Mezi nejoblíbenější zakončení vašeho tatínka patřil blafák do bekhendu. Máte to podobně?
Jo, když ujedu, je to častý způsob zakončení, který volím. Akorát táta měl výhodu v tom, že jak držel hokejku na opačnou stranu, dělal blafák většinou proti vyrážečce gólmana. Proto šlo v jeho podání o tak účinnou zbraň.
Letos jste si odbyl extraligový debut za Kladno. Splněný sen, že?
Určitě, byl to velký zážitek. Je to zároveň velká motivace, abych se do extraligy probojoval nastálo.
„Extraliga je cíl, chci se tam dostat nastálo."
Zdravá nervozita byla?
Jelikož jsem se o své nominaci na zápas dozvěděl až v ten den v půl dvanácté, bylo všechno docela dost narychlo. Takže ani nebyl čas na to, abych byl nějak zvlášť nervózní. Ani s tátou jsme před zápasem kvůli té rychlosti nemluvili.
Vypozoroval jste na základě jednoho odehraného zápasu rozdíly mezi extraligou a Chance ligou?
Extraliga je víc systémová, hráči jsou tam šikovnější, přihrávky přesnější a tak dále. Ale třeba v rychlosti jsem během toho jednoho zápasu žádný velký rozdíl nevnímal.
Kladno vás může kdykoliv znovu povolat, že?
Ano, jsem hráčem Kladna, který je v Litoměřicích na hostování. Pokud by se stalo, že by na Kladně měli například málo hráčů, můžou mě kdykoliv povolat.
Takže máte telefon neustále v ruce a čekáte na příchozí hovor z Kladna?
(usměje se) Soustředím se teď hlavně na Litoměřice, ale zároveň vím, že povolání do extraligy může přijít z minuty na minutu. Už jsem si to vyzkoušel a jsem na to připravený. Samozřejmě bych se do extraligy chtěl probojovat nastálo.
Petr Ton v dresu Litoměřic. | Foto: Karolína Štolcová hclitomerice.cz
Share on Facebook
